Efektivní zpětná vazba

Alexander Hristov

 

Jak jste již pravděpodobně zpozorovali, mnoho rolí souvisí s hodnocením ostatních. Je důležité si uvědomit, že ,,hodnotit“ znamená ,,poskytnout konstruktivní zpětnou vazbu“, aby se hodnocená osoba mohla zlepšovat v konkrétním směru. Hodnocení nemá v žádném případě být odsuzující či kritické vůči jiným osobám.

 

Role Hodnotitele řeči je v Agoře jednou z nejdůležitějších. Poskytnete svému kolegovi potřebný vhled, díky kterému se může posunout na jeho vzdělávací cestě. 

 

Každý může být Hodnotitelem řeči

 

Otázka, na kterou se Hodnotitelé řeči obvykle ptají, zní: ,,Mám dostatečné zkušenosti na to, abych byl Hodnotitelem řeči?“ nebo „Mám za sebou jen několik málo projektů, mám na to být Hodnotitelem řeči pro pokročilé projekty?“

 

Obvykle z toho vyplyne, že jelikož jste neměli dostatek projevů, schází vám znalosti nebo zkušenosti, abyste mohli soudit projev někoho jiného. 

To je však klam. Zvažte například, kdy jste naposledy šli s kamarádem na film. Měli jste po skončení filmu potřebu se vyjádřit k filmu nebo herectví? Vsadil bych se, že první věc, kterou jste řekli svému kamarádovi po závěrečných titulkách, bylo něco jako: ,,Páni, to bych skvělý film. Moc se mi líbilo, když…“ nebo ,,Páni, ten film byl strašný. Herecké výkony byly vážně špatné.“ A přesto nejste ani profesionálním režisérem, ani scénáristou, ani hercem.

Totéž platí pro spoustu dalších aspektů našeho života – chodíme do restaurace a máme názor na jídlo, i když nejsme samy schopni uvařit ani jednoduchá smažená vajíčka, aniž bychom neudělali nepořádek. Jdeme na divadelní představení a máme názor na děj a hraní, i když jsme ani nedokončili dramatickou školu. Jdeme na fotbalový zápas a máme názor na to, jak každý hráč hrál, i když my žádný sport neděláme.

Důvodem je to, že nehodnotíme z profesionálního hlediska.

Cílem hodnocení řeči není hodnotit mluvčího z hlediska akademických nebo profesionálních kritérií.

Cílem hodnocení řeči je poskytnout osobní názor na řečníka a projev z pohledu člena publika.

Jako člen publika víte, co jste viděli, víte, co ještě slyšeli, a víte, co ve vás řeč vyvolala. A máte celoživotní zkušenost s poslechem projevů ve všech možných kontextech.

Pamatujte ale také, že jako Hodnotitel vyjadřujete pouze svůj vlastní názor. 

Vaše cíle jako Hodnotící

Jako Hodnotitel řeči máte tři hlavní cíle:

• Motivovat řečníka. Všichni řečníci jsou jen lidé a sdílejí stejné obavy a potřeby přijetí jako kdokoliv jiný. I když je řečník velmi pokročilý a čiší z něj jistota, bude mít stále ty stejné pochybnosti a obavy – „Udělal jsem to správně?“, „Byl jsem přesvědčivý?“, Co si o mně tito lidé myslí?“, „Všimli si, že jsem udělal tu a tu chybu?“. Jediný rozdíl mezi pokročilým řečníkem a nováčkem, pokud jde o tyto obavy, je způsob, jak je kontrolují a ovládají. Všichni řečníci proto ocení, když jsou uznáni a povzbuzeni za pozitivní věci, které udělali. 
• Vzdělávat řečníka a publikum. Jako hodnotitel musíte nejen poukazovat na věci, které lze zlepšit, ale také na to, proč jsou tyto věci důležité. Neříkejte jen ,,Pracujte více s hlasem“. Vysvětlete, proč je hlasová rozmanitost důležitá obecně a pro konkrétní projekt. Vysvětlení je nejen pro řečníka, ale také pro vzdělání publika. Jedním z hlavních způsobů, jak se učíme, je pozorování toho, co dělají ostatní.
• Pomáhat řečníkovi se zlepšovat. Všichni řečníci se chtějí zlepšovat, dokonce i ti pokročilí. Jinak by si nechávali platit za proslovy na konferencích místo účasti v klubu! Chcete-li řečníkovi pomoci zlepšit se, musíte mu poskytnout konkrétní a užitečné rady. Tedy aby dělat věci, dle vašeho názoru na věc, lépe nebo odlišně, za účelem zlepšování své řeči.

Ve své podstatě nezáleží, s čím si tyto cíle spojíte, ale jakmile přijdete na ideální způsob, jak si je zapamatovat, držte se ho.

 

Co dělat jako Hodnotitel – před schůzkou 

Abyste byli efektivní Hodnotitel, potřebujete znát jak osobu, která pronese projev, tak samotný projev. I když jste se přihlásili do role Hodnotícího až na schůzce samotné, vždy je před zahájením nějaký čas, provést následující kroky.

 

1. Přečtěte si o projektu

Přečtěte si kompletní popis projektu, který řečník přednese. Věnujte zvláštní pozornost vzdělávacím cílům a klíčových objektů. To jsou hlavní poznatky, které by si řečník měl z projektu vzít. 

 

2. určete kontext

Všechna hodnocení by měla být přizpůsobena konkrétnímu kontextu, ve kterém se dějí. Kontext zahrnuje věci jako:

• Záměr projektu
• Celkové cíle vzdělávací cesty, kterou řečník sleduje
• Úroveň řečníka
• Specifické zájmy řečníka
• Místo konání
• Čas
• Předchozí a následující události

Jako příklad, jak kontext ovlivňuje dobré hodnocení, zvažte úroveň řečníka. Když někdo začíná s mluvením na veřejnosti, a vy mu dáváte zpětnou vazbu ohledně něčeho základního, jako je oční kontakt, mělo by to být vysvětleno rozsáhle a důkladně. Například: ,,Během svého projevu jste se příliš nedívali na levou stranu publika. Oční kontakt se všemi členy je důležitý z mnoha důvodů – okamžitě upoutá pozornost osoby, na kterou se díváte, přenášíte pocit důvěry a autority a vytváříte přátelskou atmosféru mezi tou osobou a vámi."

Pokud by řečník byl místo toho zkušený přednášejícím, který má za sebou již 20 projektů, bylo by to plýtvání časem, který by šel využít lépe na ne tolik pro něj známé problémy. To neznamená, že byste to neměli vůbec zmiňovat, na naopak. Všichni řečníci, dokonce i velmi pokročilí, občas dělají základní chyby. Nezapomeňte tedy říct něco jako: ,,Během svého projevu jste se příliš nedíval na levou stranu publika.“ Ale víc se tím nezabývejte, pokročilí řečník to už ví.

Zkušení řečníci také raději dostávají více návrhů na zlepšení, zatímco začínající řečníci potřebují zezačátku více povzbuzení a jen několik tipů na zlepšení najednou.

Místo konání je také důležitým kontextem. Dobří řečníci se musí přizpůsobit horším místům:

• Geometrie – Někdy je místo konání horší v tom smyslu, že publikum není soustředěno na jednom místě, ale roztroušeno po více místech. Dobří řečníci musí zajistit, aby oslovili a navázali oční kontakt se všemi členy publika bez ohledu na to, kde jsou usazeni.
• Akustika – Některá místa mají strašnou akustiku a dobrý řečník to musí kompenzovat hlasitějším projevem.
• Osvětlení – někdy jsou světla příliš tlumená a řečník musí klást důraz na to, aby to lidi neuspávalo. Někdy jsou světla příliš jasná, což je problematické, pokud řečník používá vizuální pomůcky nebo projekční zařízení.
• Teplota – Pokud místo nemá odpovídající teplotu, vlhkost nebo proudění vzduchu, lidé se více soustředí na své nepohodlí, což bude vyžadovat zvláštní úsilí řečníka, aby si držel jejich pozornost. Dobrý řečník může někdy odkázat (obvykle humorně) na tyto faktory a navázat okamžité spojení s publikem bez větší námahy.
   

Den a část dne jsou také velmi důležitými faktory projevu, i když v klubovém prostředí budou relativně stálé, protože většina klubů se setkává ve stejný čas ve stejný den v týdnu. U projektů mimo klub a obecně však projev přednesený v pondělí brzo ráno není stejný jako projev přednesený v pátek před koncem pracovního dne, kdy lidi jsou už duchem úplně jinde, než kde je řeč přednášena. Projev v 8:00 by neměl být stejný jako projev, který má proběhnout bezprostředně před obědem nebo po něm.

 

3. Kontaktujte řečníka

Vaše práce Hodnotitele začíná již před schůzkou. Mnoho řečníků má v každém projektu své vlastní další cíle. Mnoho řečníků se chce ujistit, že se naučili a uvedli do praxe konkrétní věci z předchozích projektů. Je nesmírné užitečné, když je někdo upozorní na to, jak úspěšní (nebo ne) při tom byli. Možná má řečník ve zvyku se příliš dívat na levou stranu publika? Možná má řečník ve zvyku se stále pohybovat sem a tam? Možná chce řečník ujistit, že mluví dost jasně? Že ho jde slyšet i v zadní části místnosti?

Z těchto důvodů se přes schůzkou obraťte na řečníka a zeptejte se ho, zda by chtěl, abyste kromě cílů projektu věnovali pozornost i něčemu speciálnímu.

 

4. Napište si hodnocení dopředu

Ačkoli jste projev ještě ani neslyšeli, můžete se před schůzkou rozhodnout o své strategii hodnocení a předem sepsat její obecnou strukturu. Můžete se například předem rozhodnout, že začnete pozitivním komentářem k tomu, jak si pamatujete začátky každého řečníka. Nebo se můžete rozhodnout začít se svými osobními zkušenostmi s konkrétním projektem. Jeden z kolegů začínal každé své hodnocení slovy:,,Vaše řeč mi připomněla…“ a poté pokračoval velmi krátkým osobním příběhem.

Můžete také vybrat některé citáty, které by mohly být aplikovatelné na konkrétní projekt. Například pro projekt  "Rozvoj řeči", kde se důraz klade na používání efektivního jazyka při psaní řeči. Rád uvedu následující citát od Antoine de Saint-Exupéry:

„Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“

Tento citát ilustruje potřebu používání jazyka, který do publika přenáší silné obrazy a pocity do publika.

Nezapomeňte, že hodnocení je také proslov sám o sobě a mělo by mít všechny atributy správného proslovu – strukturu, poselství, jasnost, tempo atd. 

Můžete si také předem napsat hlavní body, na které se chcete zaměřit, a možná předem napsat některá klíčová slova, která později pouze podtrhnete nebo přeškrtnete (někteří dávají přednost znakům ,,plus“ a ,,mínus“) podle toho, jak řečník přednáší. Cokoliv, co můžete udělat, abyste si ušetřili čas zapisováním svých dojmů během samotného projevu, je vítáno. Umožní vám to toiž soustředit se více na projev samotný.
 

Co dělat jako hodnotitel – během schůzky

 

Kde si sednout

Měli byste sedět na neutrálním, obyčejném místě. Nenechte se zlákat sedadlem v první řadě, abyste jasně ,,viděli“ a ,,slyšeli“ řečníka, protože tak to obecenstvo obecně vnímat nebude. Pamatujte, že jako hodnotitel nejste nějakým oficiálním porotce vystoupení, jehož názor je důležitější než názor kohokoli jiného, ale pouze členem publika, který dostal příležitost veřejně projevit svůj názor na mluvený projev.

 

Poslouchejte pozorně

Není nutné zmiňovat, že při hodnocení řeči je třeba ji poslouchat, a to velmi pečlivě. Doufejme, že touto dobou už máte předem napsané věci, na které se hodláte soustředit, takže nebudete trávit čas zbytečným psaním. Zapomeňte na pití, jídlo, mobilní telefon, lidi sedící vedle vás nebo člena, do kterého jste zamilovaní. Zapomeňte na cokoliv jiného.

 

Dělejte si poznámky

Bez ohledu na to, jak úžasná je podle vás vaše paměť, tak není. Nemyslete si, že si budete pamatovat to či ono – zapište si to. Zejména si zapište tyto skutečnosti: 

• Jakékoli konkrétní citace nebo věty, které považujete za zvláště dobré nebo nezapomenutelné
• Jakákoli gesta nebo pohyby těla, které byly velmi vhodné k předání hlavního poselství (nebo které byly naopak trapné, přehnané nebo nemístné)
• Jakékoli vizuální pomůcky nebo rekvizity, které vynikly nebo nebyly použity úspěšně
• Obecně jakýkoliv prvek proslovu, který se vám líbil (nebo nelíbil)

 

Když si děláte poznámky, dbejte na to, abyste je po sobě pak mohli přečíst! Někdy se stává, že hodnotitelé na jevišti trpí, protože neumí přečíst vlastní rukopis. 

Dobrým doporučením je také psát velkými písmeny. To vám umožní nejen snazší čtení, ale také se zbavíte poznámek a nebudete jich mít tolik v rukou. Budete schopni je umístit na pultík nebo židli v první řadě a číst je z dálky. 

Během psaní poznámek rozhodněte také o důležitosti každého bodu, které jste si zapsali. Během hodnocení projevu nebude mít čas na každou věc, kterou chcete zmínit. Je tedy dobrou technikou přiřadit jednotlivým bodům znaménko důležitosti (někteří lidé používají například ,,+“, ,,++“ a ,,+++“ a totéž dělají s ,,-“ pro body ke zlepšení), a poté si napište hrubý nástin toho, co chcete říct, když je projev u konce. 

 

Ukažte, že vám na tom záleží 

I když by neměli, řečníci obvykle věnují větší pozornost hodnotiteli než zbytku publika. To je do jisté míry přirozené a bezproblémové, ale o to větší je vaše zodpovědnost. Měli byste ukázat, že řečníka doopravdy posloucháte, a to například očním kontaktem či malými schvalovacími gesty, jako je například přikývnutí. Řečník musí mít vaši podporu v nejkritičtějších chvílích, například když pronese vtip nebo vtipnou anekdotu.

 

Věci, o kterých při hodnocení nejde

Když posloucháte proslov, měl byste si zapamatovat i věci, které se hodnocení netýkají:

• Volba obsahu se obecně nehodnotí, pokud souvisí s dosažením cílů projektu. Například pokud se projekt týká Řeči těla, můžete se vyjádřit k tomu, zda se obsah k tématu blížil či nikoli. Řečníci si přitom mohou svobodně vybrat téma, o kterém chtějí mluvit.

 

• Obsah se obecně nehodnotí, s výjimkou některých velmi konkrétních projektů. I když s obsahem nesouhlasíte, snažte se jej nekomentovat a nehádat se o tom, kdo má pravdu a kdo ne.

 

• Řečníka nikdy nehodnoťte.Neměli byste komentovat jeho oblečení, styl ani výběr doplňků, kromě případů, kdy ovlivnily řeč velmi konkrétním způsobem. Například pokud má řečník na sobě sadu náramků, které vydávají rušivé zvuky pokaždé, když pohne rukou, je lepší ho na to upozornit. Komentáře typu: „Dneska jste na sobě měla krásné šaty” nebo: ,,Měl jste na sobě pěkný oblek” jsou však zcela nevhodné.

 

Co dělat jako Hodnotitel - samotné hodnocení 

Obvykle je doporučeným přístupem k předání hodnocení takzvaný “sendvičový” model, který kombinuje jednu vrstvu pozitivní zpětné vazby a věcí, které se nám líbí, pak jednu vrstvu věcí, které by se mohly vylepšit, a nakonec pozitivní věci na závěr. Sendvič může mít hned několik vrstev, pokud tuto strukturu stále opakujete.

	pozitivní komentáře
	body pro zlepšení
	pozitivní komentáře

Jak ,,silná” by měla být každá vrstva? To závisí na úrovní a sebevědomí řečníka.

• Pro začínající řečníky je něco jako 40% pozitivní, 20% ke zlepšení, 40% pozitivní, velmi povzbudivé. To v praxi znamená, že v hodnocení uvedete jen pár hlavních bodů pro zlepšení.

• Pokročilejší řečník by však pravděpodobně upřednostnil něco jako 20% 50% 30%, což znamená pět až šest bodů ke zlepšení a dva až tři velmi silné pozitivní body.

 

Podání pozitivní zpětné vazby

Pozitivní zpětná vazba je obvykle nejjednodušší částí, ale je velmi snadné spadnout do několika pastí:

• Pochvala - Pochválení je určitě pozitivní a kde kdo chce být chválen, ale nejde o zpětnou vazbu. Rozdíl je v tom, že chvála je nespecifická a řečník nemůže vědět, za co byl konkrétně chválen. Nemůže ji proto opakovat a nebo na ní dál stavět. Například: „Skvělá práce na příběhu. Opravdu dobrá práce!“ - to je jen nespecifická chvála. Pokud však řeknete: „Skvělá práce na příběhu. Miloval jsem postavičku malé dívky a její podrobný popis, a také to, jakým způsobem jste ji hlasově ztvárnil“, pak to je pozitivní zpětná vazba. Zvláště se vyhýbejte obecným přídavným jménům, která neznamenají nic, pokud k nim okamžitě nedodáte, proč zrovna tohle bylo takové a makové. Příklady tohoto jsou: „pěkná vokální rozmanitost“, „dobrá řeč“, „fantastická prezentace“.

 

• Maličkosti - Neplýtvejte zbytečně pozitivní zpětnou vazbou nebo chválou na malicherné věci. Pro začátečníka je dobré a povzbudivé, když zmíníte, že nepoužil poznámky nebo že měl skvělý oční kontakt a (dokonce je komentoval.) Pro zkušeného řečníka by se však tyto věci měly stát maličkostmi. Vžijte se do kůže někoho, kdo již zrealizoval více než 20 projektů, a už po 21. uslyší: „Nepoužíval jste poznámky, což bylo skvělé, protože ...“

• Příliš mnoho pozitivní zpětné vazby. Někdy více neznamená lépe. Všichni členové se připojují k Agoře, aby se zlepšovali a učili se. Pokud se hodnocení skládá z 80% (nebo ještě hůře, 100%) pozitivní zpětné vazby, může si člen myslet: „Dobře, když jsem tak skvělý, tak co tady vlastně dělám?“

 

• Pozitivní zpětná vazba jako výmluva nebo smíšený signál. Příliš mnoho lidí používá pozitivní zpětnou vazbu jako záminku nebo tlumič pro to, co bude následovat. Nejčastěji se to projevuje: ,,Líbilo se mi … ALE … “. Slovo ALE v zásadě vymaže vše, co bylo řečeno předtím, a označí to jako irelevantní úvod ke skutečnému prohlášení, které následuje po něm. Vyhněte se tomu. Pozitivní zpětná vazba by měla stát sama o sobě.

 

Podání zpětné vazby pro zlepšení

Prezentace této části je obvykle nejobtížnější. Důvody pro tento problém mohou být:  

• Nechceme být kritičtí
• Nejsme si jisti svými vlastními zkušenostmi
• Nejsme si jisti naší kvalifikací
• Nejsme si jisti, zda jsme viděli a slyšeli správně

Když k řečníkovi promlouváte, pamatujte, že jej nehodnotíte a nebodujete, pouze vyjadřujete svůj vlastní názor a nabízíte mu rady, jak se zlepšit. 

Aby byly body ke zlepšení užitečné, musíte si dát pozor na následovné:

• Buďte konkrétní. To je opět to, co odlišuje kritiku od zpětné vazby. Kritika, stejně jako chvála, je nespecifická a mnohokrát osobní. „Vaše řeč těla byla přehnaná“ je příkladem kritiky. Místo toho můžete říct něco jako: „Když jste vyskočil na stůl a začal se chovat jako gorila, a pak se pověsili na lampu, tak to dle mého bylo opravdu trochu moc“.

 

• Poskytněte odborné vedení. To znamená, že nejen konkrétně poukážete na to, které části projevu lze vylepšit, ale také poskytnete rady, jak je lze vylepšit. K předchozímu příkladu můžete přidat: „Myslím, že k tomu, aby všichni pochopili pointu, stačilo jen položit ruce do pozice a zakřivit tělo tak, jak to dělají gorily, a udělat pár kroků.“

 

• Proveditelnost. To znamená, že člověk musí mít možnost opravdu něco udělat s tím, co se vám nelíbilo. Například pokud má daná osoba chraplavý nebo nakřápnutý hlas, pak to je hlas, který má. Není konstruktivní zpětnou vazbou, když mu řeknete: „Navrhoval bych, abyste při četbě romantické poezie použil jiný hlas - jemnější a melodičtější.“

 

Pokud jde o předložení bodů pro zlepšení:

• Neopakujte se. Stačí, když na ně jednou upozorníte, není třeba se jimi opakovaně zabývat.

 

• Nepoužívejte rozkazovací jazyk. Nejste řečníkův nadřízený. Snažte se vyhnout „Měl bys“, „Potřebuješ“ (nebo, chraň Bůh, obávaného „musíš“), nebo obecně „osočování“. Doporučujeme radši říci „místo toho bych udělal tohle“, „doporučuji vám to udělat tímto způsobem“, „navrhuji, abyste…“, „nabídl bych“ atd.
• Nemluvte, jako byste měl pravdu jen vy. Pamatujte, že pouze uvádíte svůj názor, nikoli univerzální pravdu. „Chybělo více hlasové rozmanitosti“. Místo toho uveďte: „Nevšiml jsem si příliš hlasových změn - pamatuji si jen tři případy, když jste se vydávali za malou dívku, vlka a babičku.“
• Nemluvte jménem ostatních. To opět souvisí s předchozím bodem. Řečníkovi ani publiku nemusíte nic dokazovat. Například: „Myslím, že se všichni můžeme shodnout, že řeč těla by se mohla vylepšit.“
• Nakonec uveďte, co jste opravdu vypozorovali, místo toho, abyste si vytvářeli domněnky. Například neříkejte „Cítil jsem z vás, že řeč nebyla dobře připravena“, protože pro tento předpoklad nemáte vůbec žádné podložení. Místo toho můžete uvést, co jste vlastně cítili: „Cítil jsem, že jste chvílemi váhali nebo si nebyli jisti, co říct dále“.

 

Závěr hodnocení

Závěr Hodnocení by měl znovu shrnout pozitivní body, body pro zlepšení a zakončit to na motivační a povzbudivé vlně.

Snažte se vyhnout se používání klišé, zejména: „Těším se na vaši další řeč“. Snažte se být kreativní. Naplánujte si závěr hodnocení ještě před začátkem projevu.
 

 

Co dělat jako hodnotitel - po schůzce

Po schůzi si promluvte s hodnocenou osobou, abyste zjistili, zda má nějaké pochybnosti nebo otázky.

Nezapomeňte také vyplnit jeho hodnotící kartu pro daný projekt.
 

 

Staňte se skvělým hodnotitelem

Dokonalost jako vždy pramení z praxe. Abyste však získali praxi, nemusíte být hodnotitelem. Můžete například provést všechny kroky, které hodnocení vyžaduje, aniž byste je museli zveřejňovat. A je vždy poučné porovnat vaše hodnocení s hodnocením, které přednesl jmenovaný Hodnotitel na schůzi.

 

Když jste tím, kdo je hodnocen

 

Když jste tím, koho jiní hodnotí, přijměte hodnocení s pokorou a jako dar. Hodnotitel je tu od toho, aby vám pomohl zlepšit se. Neberte si nic osobně.

Nehádejte se s hodnotitelem, natož během samotného hodnocení - pouze uvádí svůj názor a přednáší ho tak, jak viděl a cítil vaši prezentaci.

Pokud máte nějaké připomínky nebo s ním chcete něco prodiskutovat, udělejte to po schůzce.
 

 

Kdy nebýt hodnotitelem

 

Jakmile se ve svém klubu stanete aktivním a oceňovaným hodnotitelem, budete v pokušení uplatnit své dovednosti jinde. Dělejte to však opatrně, pokud vůbec. Řečníci v klubu přicházejí s cílem, aby byli hodnoceni a byla jim poskytnuta zpětná vazba, očekávají ji a váží si ji. To neplatí pro běžnou populaci, a nebo pro mnohé řečníky na jiných akcích.

Představte si, že se zúčastníte slavnostního předávání cen, a po ukončení ceremoniálu oslovíte vítěze, a řeknete něco jako: „Líbila se mi vaše děkovná řeč. Líbilo se mi, jak jste promítli svůj hlas do zadní části místnosti, aby vás všichni mohli slyšet. Mohu navrhnout, abyste zkusil delší oční kontakt se svým publikem? Všiml jsem si, že jste měl sklon příliš se dívat na pravou stranu místnosti a ... “
 

Jakkoli se to může zdát směšné, stává se to.

Je rozdíl, když jste požádáni, abyste vstoupili a poskytli zpětnou vazbu, a poučováním v každodenním životě.